,, Stará mama" na Andělu

 Nejhezčí přezdívka za léta strávená ,,za pultem." Co všechno odkoukáte z druhé strany pultu. A že toho bylo. Hotová psychologie různorodých zákazníků. Mnozí mne naučili být nad věcí, aniž by o tom věděli. Neměnila bych, kdoví...    

 Útulná cukrárnička, pár stolečků. Ta představa mě povznesla na duchu a já po mateřské s posledním dítkem jsem opravdu nastoupila. Ostrava Hrabůvka. To nejde zapomenout. Skvělá paní vedoucí, která si mě po čase stáhla k sobě na směnu. Přátelství nám vydrželo dodnes. Sedly jsme si naprosto ve všem.

Tady jsem se našla. Nedělní fronty na balíčky zákusků, nekonečné fronty na kopečky zmrzliny. Milovala jsem pohled na usměvavé bábinky u stolečku s jejich kávičkou, na zamilované párečky ,,dospěláků " tisknoucí se kolínkama k sobě. 

Bylo pro mě moc zajímavé pozorovat, jak se lidi k sobě  navzájem chovají. Byli takoví, kteří v luxusních hadříkách po sobě štěkli vulgarním slovníkem a pak tu byli takoví ti ,,normální." Dobrý den, prosím, děkuji, nashledanou. Ty jsem měla nejraději. Zřídkakdy se stávalo, že by nám zákazník neodpověděl na pozdrav. 

Po téhle cukrárně následoval ,,mlíčňák" opět v Hrabůvce kousek od polikliniky. Nekonečné fronty zákazníků, skvělý kolektiv. Frmol, legrace.To bylo to pravé ořechové. Vstřícné vedení, Vždy bylo prioritou mít na pultech pořádek, hlídat čisté tácky s lahůdkami. Zákazníka nesměla špína odradit od nákupu. A samý český holky. Rozumíte mi ? Cítíte tu nostalgii ? Já hrozně moc.

Léta ubíhala, vyzkoušela jsem si, co to je, vstávat po třetí hodině. Být připravená pro první zákazníky už v půl páté.ráno. Opět štěstí na kolegyně, příjemní ,,Vítkováci."  Takový stánek s oříšky od Diany na Svinovských mostech. Jedni z vůbec nejlepších zákazníků, s jakými jsem se mohla setkávat.

A  pak postupně, jak prodejny zanikaly, nabízela se šance  například vyzkoušet sedět za pokladnou bezmála čtrnáct hodin. Přes agenturu podivní exoti... . Tohle jsem nepobrala. Drzí a agresívní jedinci. Pryč od toho. Už tady v Praze.  

Je nad slunce jasné, že za celou etapu ,,ženy za pultem" jsem zakusila okamžiky, kdy se mi zatmělo před očima. To když mi zákaznice ,,pošeptala" do ucha, že po prodejně běhá myš. A když jsem ji po pár minutách přišlápla u vydávání hotovosti, ztuhla jsem vyděšením, do týdne jsem končila. Marná snaha pana vedoucího, atˇ zůstanu. To už je hodně, ale hodně dávno. Jen jediného cholerického zákazníka jsem zažila s holkama na Lukách v bývalé Panerii. Už si ani nevzpomenu, co dotyčného tak rozladilo, že neudržel své emoce na uzdě a před všemi ostatními práskl ještě plným šálkem kávy o podlahu. Asi vykročil do dne blbou nohou. Jen jsme tenkrát ve vteřině všichni na prodejně zmlkli a po jeho urychleném odchodu se začli smát jeho divadélku. Pán ,,kravaťák."

Takových excesů ze strany zákazníků jsem naštěstí moc nezažila. Dalo by se to shrnout na ,,prstech jedné ruky." 

Jedna jediná se mi vryla do srdce. Nový Smíchov. byly jsme sehrané, naší dobrou náladu jsme přenášely na opačná pohlaví. Pravidelní zákazníci. Nejhezčí odměna. Znova platilo, v kteroukoliv hodinu pult bude čistý. A celá prodejna k tomu. I nyní je radost si posedět v koutečku …, prohodit pár slov s bývalou kolegyňkou. Odsud jsem si odnesla tu veselou přezdívku, snad pro ochutnání prý výborného sulcu, tu pro dobrý recept. To byla známka toho, jak jsme si parádně ,,sedly." Nejednou jsme smíchy ,,plakaly." Stále převážně český kolektiv.                                                                              

Po všech těch nasbíraných zkušenostech vím jedno. Prodavač se má usmívat, a má se těšít do práce.Tam, kde fungovalo pohodové nestresující vedení, tam celý chod s kolektivem krásně zapadnul.

Tuhle báječnou atmosféru zažít ještě jednou. V dnešní ,,směsicí " národů je to čím dál těžší a horší. Podotýkám, že nejsem rasistka, ale čím dál častěji jsem utvrzována v tom, jak se naše české ,,já" ztrácí. Hodně smutné. O to víc mi káva chutná tam, kde slyším svůj rodný jazyk. Tak krásný den všem dobrým lidičkám, brzy bude jaro. A s ním víc a víc dobré nálady !